Na tento týden jsme se těšili hodně. Již od prosince jsme věděli, že do Tábora zavítá první (a zatím nadlouho jediný) československý kosmonaut Vladimír Remek. S několika rodiči jsme v kinosále Svět obsadili druhou a půlku třetí řady. Vstup byl symbolický 30,- Kč. Vyprávění a odpovídání na otázky bylo tak zajímavé, že čas rychle uběhl. Protože od osmé hodiny večerní probíhal tradiční program, přesunuli se všichni do předsálí. Zde pan Remek podepisoval fotografie, fotil se a neustále povídal. Předsálí se vylidnilo v půl deváté. Bylo to moc příjemné setkání.

Ve čtvrtek si děti na výstavě „Hvězdy stříbrného plátna“ připomenuly filmy a herce

 z meziválečného období. Do pracovních listů doplňovaly jména, příjmení a data narození a úmrtí herců a hereček. Pak k fotografiím přiřazovaly jména. Všichni vše stihli ve vyměřeném čase. Jak byli úspěšní, se dozvěděli hned při kontrole.

Páteční odpoledne jsme přivítali kamarády z Mareďáku. „Kdo dostal vodu na Tábor?“ Sešli jsme se u Střelnice, popovídali o Jordánu a začali hledat odpověď, která byla v tajence. Když jsme našli vodárenskou věž a kašny se schovanými písmeny, mohly děti říci odpověď, která zněla „rurmajstr“ mistr Jan,  muž, který díky důmyslnému přečerpávajícímu systému dokázal vytlačit vodu  z mlýna pod Jordánem do výše 32 metrů do vodárenské věže. Počasí přálo a vše se vydařilo. Těšíme se na další setkání. Tentokrát pojedeme na Mareďák my.

Sobota byla také slunečná. Pro Sobotníky s názvem „Táborské opevnění“ jsme si lepší počasí nemohli přát. S paní Magdou Martínkovou jsme se vydali od Pražské brány po obvodu opevnění. Přes Tržní náměstí, sady, abychom cestou doplňovali tajenku a u Bechyňské brány zjistili, že slovo, které jsme hledali, bylo parkán – prostor mezi hradbami. Celou cestu si děti připomněly v muzeu

 u plastické makety Tábora. Byla to příjemná a hezká procházka.

20150101 110915

Tento týden oproti jiným týdnům nebyl tak rozmanitý. Důvod byl jeden. Sledování černobílých filmů z let 1931 až 1939. Děti poznávaly herce a jejich osudy, aby následující týden mohly plnit úkoly na výstavě „Hvězdy stříbrného plátna“.

Velké účasti se těšil film v kině „Lego příběh 2“. Celou lóži jsme měli pro sebe. Dětem se příběh líbil.

V neděli odpoledne se pak děti sešly v Divadle Oskara Nedbala na loutkové pohádce „Kocour

v botách“. Známý příběh děti zaujal natolik, že hodina utekla rychle. Toto představení dostaly děti jako odměnu za prosincovou účast na Vánoční vánočce.

IMG 4758

Na páteční odpoledne jsme pozvali kamarády z Mareďáku. Tentokrát to nebylo opékání vuřtů jako minule, ale hledání odpovědi na otázku z nadpisu.

Sešli jsme se u Střelnice, kde se děti dozvěděly, jak to vlastně všechno začalo. A závěr? Strategické místo pro město na ostrožně, ale díky skalnatému podloží problém s vodou.

Děti se rozdělily do skupinek a podle obrázků hledaly místa, kde hledat vodu. První byla vodárenská věž, pak následovaly kašny. Na každé zastávce hledaly písmeno, které zapsaly do tajenky a ještě se dozvěděly pár zajímavostí. Prošli jsme Starým Městem až na „ Klášterní“ náměstí. Po doplnění posledního písmenka znaly děti odpověď.

Pátrání jsme ukončili na baště, kde si děti poskládaly puzzle s kašnami a určily, kde se nacházejí a co si o nich zapamatovaly. Všechny detektivy čekala nejen sladká odměna, ale i malý dáreček.

Do odjezdu dětí zpět na Mareďák byl čas, a tak jsme si pohráli na Sadech.

Další setkání bude tentokrát na Mareďáku. Těšíme se.

IMG 4805

Na poslední lednové kino, které mělo strašidelný název: Husí kůže – Ukradený halloween, se vypravili pouze dva stateční. Děj nebyl tak strašidelný, jak napovídal název.

V pátek 25. 1.  se  děti přesunuly do kuchyňky. Semifinalisté dohrávali ještě poslední zápasy Pexiády a ostatní mezi tím připravili štrúdl. Děvčata vytvořila s jablky a kluci upekli slaný štrúdl. Ještě než jsme se vrátili na baštu, nezbyl ani drobeček.

Ve středu 30. 1. , kdy ve družině probíhalo finále Pexiády, se děti vydaly ven do Struh. Ve sněhu hledaly a určovaly stopy a nakonec prozkoumaly, jak si zvířátka pochutnala na dobrotách, které tam děti donesly před Vánocemi, a nasypaly jim čerstvé dobroty.

Poslední lednový den si s kamarády z Klíčku zahrály kuželky. Putovní pohár, o který se hraje již sedmým rokem, si odvezli po dvou letech Pavoučci na baštu. Protože v pátek byly pololetní prázdniny, přesunula se oslava na pondělí.

Již jedenáctým rokem se setkáváme s kamarády z Klíčku vždy v lednu, abychom si poměřili síly a dovednosti. Prvních pět let jsme to zkoušeli v bowlingu, ale již šestým rokem si šikovnost poměřujeme v kuželkách.

Kamil Sixta, „otec“ tohoto projektu, pro tento rok přišel s inovací. Družstvo Klíčku a Pavoučků z Klášteráku se rozdělilo do družstev. Z Klíčkařů byli Walkeři a Ďáblové a Pavoučci byli Apači a Tomahawkové (to proto, že celý školní rok máme na téma „Indiánský rok na Baště“).

Po druhé odpolední se z prostor kuželny Lokomotiva Tábor ozýval nejen rámus z koulejících se kuželek, ale i pokřik, to jak všichni povzbuzovali kamarády.

Jako pokaždé, když člověka něco opravdu baví, čas strašně rychle utíká. Dvě a půl hodiny uteklo, ani nevíme jak, a bylo zde vyhlášení. Děti s obavami očekávaly výsledky, přece jenom kamarádi jsou starší a silnější. Čtvrté místo obsadili Tomahawkové, třetí Ďáblové, druhé Walkerové. Apači na prvním místě si vedle medailí, diplomů a upomínky na dnešní den, odnesli i putovní pohár.

Všichni byli spokojeni a Pavoučci ještě nezapomněli kamarádům dát dáreček. Co jiného by mohlo být v indiánském roce než Indiánský lapač snů.

Děkuji Kamilovi i všem, kteří mu byli k ruce. Bylo to prima a již se těšíme na další setkání. Tentokrát to bude v květnu na Komoře.